V průběhu druhého poloviny dvacátého století bylo o včelách, včelařích a událostí kolem života včel a včelařů napsáno ...
Patrně nejstarší zmínka o zákoně na ochranu včel je v takzvaném Hethitském zákoníku – na dvou deskách – každá po stu paragrafech. V paragrafu 92 je uvedeno, že za krádež včel byl dříve zloděj potrestán tím, že byl včelám vydán napospas. Nyní však má zaplatit jen 6 šekelů stříbra (60 šekelů = 05, kg). Protože však vznik tohoto zákona spadá do doby asi 1500 let před naším letopočtem, můžeme předpokládat ještě starší formu tohoto zákona.
Při hostině pořádané císařem Augustem byl prý dotázán stoletý stařec Pollio Rumillio, čemu vděčí za svůj tak vysoký věk. Odpověděl: „Vnitřně medem, zevně olejem!“
Od 14. století bylo zavedeno v Jindřichově Hradci sycení chudých kaší z pšeničné krupice slazenou medem. Roku 1551 na Zelený čtvrtek byly tu takto pohoštěno 5024 osob. Ještě za Balbína se zde při této příležitosti podávala mimo jiné i „sladká kaše“.
Celetná ulice v Praze dostala svůj název od caletníků. Byli to pekaři jemného pečiva. Spolu s perníkáři přišli do Prahy někdy v 15. nebo 16. století z Norimberka. Pekli těsto s medem.
Nejlepší jsou včely darované nebo zděděné. Při prodeji včel se nesmí šidit. U lakomců se včelám nedaří.
TOVAČOV